Hold Katalánsku 2

Všichni pořád mluví o tom, že nejlepší lezení na světě není na Riviéře, ale v Katalánsku. Takže když se naskytla příležitost vyrazit s Muriel Sarkany na týden do Santa Linyi, vyrazil jsem se na vlastní kůži přesvědčit, že to není pravda.


Dojem první: Zima. Zima, zima, zima. To zatrolené místo by se mělo jmenovat Sibiř 2. Šestnáct hodin denně jsem byl zmrzlý jak preclík a zbývajících osm hodin jsem byl k smrti unavený z předešlých šestnácti hodin. Ze stanu jsem každé ráno seškrabával led a kolem visely rampouchy jak moje noha.

Dojem druhý: Grand Cova. Jeskyně, která vypadá jako Galetas vypraná na šedesát, takže se o třetinu srazila. Jenom cest tam není pět, ale padesát. Styl mi připomíná La grotte du Blavet. Lišty a bloky, dlouhé kroky, žádná možnost používat mazaně nohy, ráj všech překližkářů. Tady jim musí připadat, že umí lézt.

Dojem třetí: Krajina. Po sevřených horizontech Přímořských Alp mě rozlehlé pláně Katalánska děsí. Kam až oko dohlédne se táhnou pole a pole a pole, mezi kterými jsou rozhozená místa označovaná hovorovou češtinou jako "Zlámaná lhota". Plíhal tudy musel projíždět při psaní své básně:

Léta pátrám po kraji,

kde E

lišky dávají.

Dobrou noc!

Dojem čtvrtý: Lezci. Je to cháska práce se štítící, nahnal bych je do Mišelinky tahat gumy. Spát se chodí v osm, vstává se v deset, nikdo tu nepracuje, i když nikdo nepracuje, tak všichni všechno mají a nikdo se nestresuje. Proto se tako do Santa Linye přestěhovala půlka Norska a třetina Spojeného Království. Se svou pravidelnou pracovní dobou jsem byl za největšího exota a všichni mě litovali. Jediná vyjimka z předchozího pravidla je Mumu, kterou máme všichni rádi, protože je skoro dokonalá.

Dojem pátý: Měsíc. Celý týden se schylovalo k úplňku, který je předpokládám všude skoro stejný.

Dojem šestý: Řidiči (a dopravní provoz vůbec). Katalánci jsou banda nepříčetných magorů, kterým by neměli vůbec vydávat řidičáky, je to daleko horší než Marseille. Překračoval jsem povolenou rychlost pouze o deset kilometrů za hodinu a nepředjížděl na zákazu, čímž jsem se stal nejukázněnějším řidičem celé provincie. Za celou dobu jsem narazil pouze jednou jedinkrát na dodržování dopravních předpisů, a to když v obci Boldú přecházelo stádo ovcí spořádaně po přechodu pro chodce. Bohužel byla zrcadlovka v kufru, tedy jsem celou událost nezachytil.
Dojem sedmý: Katalánsko je bohatší kraj než Riviéra, i dveře tu jsou takové bytelnější.